Historie našeho rodu je spjata s řadou významných osobností kulturního i hospodářského života, u nichž vysokoškolské vzdělání otevřelo cestu do „výšin“…
Kořeny rodu Kryšpín se nachází v obci s názvem Robousy, která je dnes součástí města Jičín. V roce 1885 popisuje ves Robousy místopisný slovník jako samostatnou obec s 18 domy a 374 českými obyvateli v Hejtmanství Jičínském, okresu Jičínském a na bývalém panství Kumburském. V této době patřilo panství Kumburg spolu s panstvím Radim a Úliblice k majetku Karla knížete z Trauttmannsdorfa. Dále je v popisu zapsán farní kostel sv. kříže, obecná škola, panský dvůr a dva mlýny.
V Nejstarších jičínských matrikách byla nalezena rodina sedláka Havla Kryšpína (1600-1634) a Marty, kterým se narodila v roce 1625 dvojčata Martin a Václav.
Zápis o rodu Kryšpínů v urbáři v roku 1634
Otec Havel brzy umřel, neboť v roce 1634 byla v urbáři zapsána již jen jeho manželka Marta Kryšpínka s platbami za grunt na sv. Jiří a na sv. Havla po 2 kopách a 16 groších, záduší 1 kopu a 5 grošů a za louky po 2 kopách. V tomto roce bylo zapsáno ve vsi Robousy celkem 15 selských gruntů s následujícími hospodáři: Jan Rytíř, Václav Němec, Jan Novák , Jakub Šrut, Martin Hrubat, Jan Janoušek, Jan Mazánek, Jan Bystrý, Jan Kubišta, Marta Kryšpínka a Tobiáš Náchodský. Havlův syn Martin (1625-1696) převzal grunt v roce 1658 a založil velkou rodinu s 13 potomky. V roce 1696 předal grunt svému synovi Jiřímu (1672-1730) ohodnocený na 580 kop grošů. Kromě vrchnostenských splátek platil k záduší šest kusů koláče „Letníku“ a jednoho kohouta. Robotní povinnost měl potažní 3 dny v týdnu a pěší vykonávat přes žně a při hrabání sena. Jiří Kryšpín s manželkou Magdalénou měli 5 dětí a po smrti Jiřího v roce 1730 převzal grunt Tomáš Hurych, který se přiženil k vdově Magdaléně. Grunt byl ohodnocen na 695 kop grošů, neboť byla chalupa novým šindelem. Ke gruntu náležela hospodářská zvířata jako tři klisny, čtyři krávy, jalovice, svině se selaty, pět ovcí, dále hospodářské nářadí a úroda obilí a sena. V roce 1746 předal otčím Tomáš Hurych synu Jiřímu (1721-1786) po zemřelém Jiříkovi Kryšpínovi. Jiřík Kryšpín měl dvě manželky, a to první Magdalenu a (6 dětí) a druhou Ludmilu (5 dětí). V roce byl grunt označen čp.6 a později byl přečíslován na čp.5. Kryšpínovský grunt byl rozdělen mezi dva bratry Václava a Josefa. Na původním gruntu dále hospodařil syn Josef.
Nový grunt Václava Kryšpína (1766-1842) byl označen čp.7 a později přečíslován na čp.6. Václavův grunt s chalupou byl v roce 1785 ohodnocen na 320 zlatých a patřilo k němu 16 strychů orných polí, 10 strychů pastvin, 6 strychů lesa a díl louky. Sedlák a rychtář Václav Kryšpín s manželkou Annou Soukupovou měl 11 dětí , z toho syn Jan zůstal na gruntu čp.7 v Robousích a syn Václav Kryšpín se vydal takzvaně do světa. Václav Kryšpín ( 1793) s manželkou Marií Juklíčkovou hospodařil na domku v nedaleké Pšovsi čp.34 a později v Kopidlně čp.139. Jejich syn Josef Kryšpín (1822) tesař a domkař v Kopidlně se v roce 1848 oženil s Františkou Janečkovou.
Josef Václav Kryšpín (1849-1927)
Jejich jedinému synu Josefu Kryšpínovi (1849-1927) se dostalo dostatečného vzdělání a vstoupil na životní dráhu – učitelskou. Jeho pracovní postup jej zavedl až do dalekého městečka Bystré u Poličky na Svitavsku. V bystré však již zůstal a zamiloval si Žofii (1853-1930), dceru Bedřicha Schramma, c.k. nadlesního na velkostatku v Bystré. Josef Kryšpín svoje učitelské poslání rozšířil o bohaté spolkové činnosti a kulturní aktivity ve městě a stal se místním obrozencem a propagátorem myšlenek Karla Havlíčka Borovského. Jako ředitel zdejší školy pracoval úspěšně celých 40 let. Na jeho úctihodnou práci nezapomněl místní spolek rodáků a věnoval mu pamětní desku.
Pamětní deska ředitele školy Josefa V. Kryšpína v Bystré u Poličky
Synové Josefa Kryšpína a jeho ženy Žofie – Vojtěch (1876-1959) Josef (1877-1941) a Karel (1878-1954) získali nejvyšší vzdělání a také tuhu po poznávání i pracovitost po svém otci a vydali se na své životní dráhy do Prahy. Syn Josef Kryšpín (lékař) byl oddán v roce 1907 s Ludmilou Heverovou (1884-1944), dcerou měšťana z Kolína a žil v Praze na Královských Vinohradech. Syn Karel Kryšpín (učitel) byl oddán v roce 1909 s Boženou Schmelzerovou (nar. 1884), dcerou profesora z Troje, a žil v Praze v Holešovicích.
Prvorozený syn Vojtěch Kryšpín vystudoval malostranské reálné gymnázium a strojnické oddělení vyšší průmyslové školy v Praze. Po maturitě v roce 1894 nastoupil jako technik do První Českomoravské továrny na stroje. Při zaměstnání dokončil vzdělání s velmi dobrým prospěchem na Českém vysokém učení technickém v Praze. Jako jednoroční dobrovolník sloužil u válečného námořnictva v Pulji a po vojně se vrátil do Českomoravské továrny jako inženýr do oddělení konstrukce lokomotiv vedené inženýrem Maříkem. Za voji životní partnerku si vybral Marii Ullíkovou (1886-1944), dceru významného obchodníka s dřívím a majitele realit v Praze v Podskalí. V roce 1906 ji pojal za manželku v kostele sv. Trojice v Podskalí a o rok později se jim narodil syn Jan Kryšpín (1907-1995).
Manželé Vojtěch a Marie Kryšpínovi
Inženýr Vojtěch Kryšpín navrhoval nové konstrukční prvky a prosazoval jejich výrobu. Výroba byla dále zdokonalována a lokomotiva řady 190,22 (označení 275,021) byla považována za vrcholné dílo a získala první cenu „Grand Premio“ na strojírenské výstavě v roce 1906 v italském Miláně. Vojtěch Kryšpín jako hlavní vedoucí konstrukční kanceláře se stal světově uznávaným konstruktérem parních lokomotiv a zakladatelem tzv. „české lokomotivní školy“.
Později již ing. Vojtěch Kryšpín konstruoval své vlastní lokomotivy, postupně od malých přešel n lokomotivy nákladní a rychlíkové. V roce 1912 spatřili světlo světa nákladní tendrovka „pětikolák“ a lokomotivy na přehřátou páru. V následujícím roce se již prodávali lokomotivy pro balkánské železnice. V roce 1919 byl jmenován ředitelem lokomotivního oddělení. V poválečných letech podal ing. Vojtěch Kryšpín návrh na přečíslování lokomotiv, které z dob monarchie bylo značně nepřehledné. Jednotný systém určující o jakou lokomotivu jde na základě poštu tažných náprav, dosahované rychlosti, užitečné adhezní váhy na jednu tažnou nápravu a možné rychlosti při určitém zatížení a stoupání byl tak perfektní, že se používá dodnes i u jiných lokomotiv než parních. Ing. Kryšpín zkonstruoval v roce 1924 pro místní dráhy univerzální lokomotivu řady 423,0 pro osobní i nákladní vlaky, která měla možnost projíždět i tratě se značně malými oblouky. Lokomotivy tohoto typu se vyráběly dokonce ještě po 2. Světové válce a byly na lokálních tratích používány do šedesátých let, kdy je nahradili lokomotivy motorové. Až do konce výroby parních lokomotiv není zřejmě žádná lokomotivní řada, na jejíž konstrukci by ing. Kryšpín neměl účast buď přímou, nebo poradenskou. Přitom nešlo jen o stránku technickou, ale i kvality vzhledové. Můžeme připomenou legendární krasavice „Albatros“ (řada 387) s velkou cenou na mezinárodní výstavě v Poznani (1930) a „Mikádo“ (řada 498,1 číslo 498,106), která dosáhla československého rychlostního rekordu výkonem 162 km/h. Přitom samozřejmě vychovával ing. Kryšpín řadu mladých konstruktérů. Za jeho vedení lokomotivka vyřizovala objednávky lokomotiv sériové výroby do tří měsíců. Z jeho „dílny“ pocházely i lokomotivy řady 4230, 3650, 455, 4560, 4640, 524 a 486.
Ing. Vojtěch Kryšpín, vrchní ředitel Českomoravské Kolben a.s. (1929)
Ing. Vojtěch Kryšpín se na vrcholu své kariéry v roce 1929 stal vrchním ředitelem Českomoravské Kolben a.s. (ČKD) a po odchodu do důchodu v roce 1933 byl stálým poradcem.
Vojtěch Kryšpín rád rybařil, oblíbil si kraj kolem soutoku Sázavy a Vltavy a v roce 1928 si zde nechal postavit dům, v Davli pak zůstal celý život. Kromě „mašinek“ se rád zabýval lidovým uměním, měl rád starý nábytek s lidovými ornamenty, majoliku i porcelán. Byl „poradcem“ akademického malíře Kreibicha, zvláště při malbě parních lokomotiv. Jeho plodný život se dovršil 5. Října 1959. Dohasl symbolicky v roce, kdy skončila výroba parních lokomotiv…
Jeho potomci úspěšně pokračují jak ve vysokoškolském vzdělání, tak i podnikatelské sféře.
Prameny
- Genealogické a Heraldické Listy č.1 /2010 ročník XXX / článek Helena Voldánová
- SOA Zámrsk sbírka matriky katolické fary Jičín, Robousy, Kopidlno, Bystré
- SOA Zámrsk velkostatek Kumburk soudní okres Jičín – urbář a gruntovní knihy vsi Robousy
- Archiv hl. m. Prahy sbírka matrik katolické fary karlín a sv. Trojice v Podskalí
- Rodinný archiv / rodokmen 2008
